Back أمنتوري فانفاني Arabic امنتورى فانفانى ARZ Amintore Fanfani AST Amyntor Fanfani Azerbaijani Амінторэ Фанфані Byelorussian Аминторе Фанфани Bulgarian আমিন্তোরে ফান্ফানি Bengali/Bangla Amintore Fanfani Catalan Amintore Fanfani German Αμίντορε Φανφάνι Greek
| Amintore Fanfani | |
|---|---|
 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Křesťanská demokracie |
| Rodné jméno | Amintore Fanfani |
| Narození | 6. února 1908 Pieve Santo Stefano |
| Úmrtí | 20. listopadu 1999 (ve věku 91 let) Řím |
| Místo pohřbení | hřbitov Flaminio |
| Choť | Maria Pia Tavazzani (1975–1999) |
| Alma mater | Katolická univerzita Nejsvětějšího Srdce |
| Profese | politik, diplomat, ekonom, vysokoškolský učitel a učitel |
| Náboženství | katolicismus |
| Ocenění | velkokříž Řádu peruánského slunce čestný doktor Univerzity Keió |
| Commons | Amintore Fanfani |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Amintore Fanfani (6. února 1908, Pieve Santo Stefano, Itálie – 20. listopadu 1999, Řím) byl italský křesťanskodemokratický politik, jedna z klíčových postav italského politického života 2. poloviny 20. století. Pětkrát usedl do křesla premiéra Itálie (1954, 1958–1959, 1960–1963, 1982–1983, 1987). Krom toho zastával řadu vládních funkcí: 1947–1950 ministr práce, 1951–1953 ministr zemědělství, 1953–1954 a 1987–1988 ministr vnitra, 1958–1959, 1962, 1965 a 1966–1968 ministr zahraničí, 1988–1989 ministr rozpočtu. Třikrát byl též prezidentem italského Senátu (1968–1973, 1976–1982, 1985–1987). Byl představitelem Křesťanskodemokratické strany (Democrazia Cristiana), jejímž předsedou byl v letech 1954–1959 a 1973–1975. Svými idejemi, které jsou někdy přirovnávány ke gaullismu (a hovoří se o „fanfanismu“), určil charakter italské pravice a italského státu po druhé světové válce. Ještě za jeho života se však systém, který budoval, rozpadl pod tlakem obřích korupčních skandálů. To otevřelo cestu specifické berlusconiovské pravici, která formuje Itálii dodnes.